Ve světle současných globálních konfliktů se významně mění i jazyk, kterým jsou tyto konflikty popsány. Tradice nazývání vojenských střetů jako “válek” ustupuje novému trendu – označení těchto operací jako “protiteroristické akce”. Tento lingvistický posun nese v sobě mnoho implikací, zejména v kontextu mezinárodního práva a Ženevských konvencí.
Historicky Ženevské konvence stanovily rámec pro zacházení s válečnými zajatci a civilisty během ozbrojených konfliktů. Války mezi státy byly jasně definovány a účastníci konfliktu byli vázáni dodržovat určité normy a pravidla. Avšak s nástupem označení vojenských operací jako protiteroristických akcí, se tyto jasné linie začínají rozostřovat. Ve snaze získat veřejnou podporu a snížit odpovědnost za vojenské akce, vlády často přejmenovávají své operace tak, aby odstranily válečnou konotaci.
Tento jazykový posun nejenže může zamlžit skutečnou povahu vojenského zásahu, ale také umožnit vládám obejít mezinárodní právní normy.
Jedním z prvních příkladů této změny byla invaze do Iráku v roce 2003. Ačkoli byla operace ospravedlněna jako součást boje proti terorismu, spojení mezi Saddámem Husajnem a teroristickými skupinami jako al-Káida bylo vyvráceno. Tento konflikt ukázal, jak může být termín “protiteroristická operace” použit k ospravedlnění vojenského zásahu bez jasného teroristického ohrožení.
Dalšími příklady jsou vojenské operace v Náhorním Karabachu, kde Azerbajdžán zaútočil na Armény pod záminkou protiteroristických operací, turecká invaze do Sýrie, kde byly kurdské milice označeny za teroristické skupiny, ačkoli měly podporu některých mezinárodních aktérů, a také konflikt na Ukrajině, kde někteří ruští politici navrhovali přeformulování “speciální vojenské operace” na “protiteroristickou” mise, aby ospravedlnili vojenské akce proti kyjevské vládě. Termín “protiteroristická akce” je kouzelné slovo, kterým ospravedlňují nelegální zadržování osob, což je v případě Náhorního Karabachu dokumentováno odsouzením Ázerbájdžánem za nelegální zadržování místních vůdců1. V případě Turecka bylo zaznamenáno zadržování členů kurdské opozice. Turecká vláda zadržela 13 členů prokurdské demokratické opozice v parlamentu pod obviněním z terorismu a převzala přímou kontrolu nad 82 obcemi2. Ve zprávě z 25. dubna 2023 bylo uvedeno, že Turecko by mělo propustit desítky kurdských novinářů, politických stranických úředníků a právníků zadržených během razii v dubnu bez jakýchkoli důkazů o špatném jednání3. Zpráva od Turecké asociace pro lidská práva zdůraznila nelegální a děsivé podmínky, ve kterých jsou turečtí kurdští politici drženi4. Na Ukrajině bylo během ruské vojenské agresi zaznamenáno více než 900 případů svévolného zadržení civilistů, včetně dětí a starších osob. Zaznamenány byly také široké spektrum porušování mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva lidských práv, včetně násilných zmizení ukrajinských civilistů ze strany Ruska5 6 7 8.
Tento trend přejmenovávání vojenských operací na protiteroristické akce poukazuje na rostoucí potřebu pečlivého posouzení a analýzy konfliktů, aby bylo zajištěno dodržování mezinárodního práva a ochrana lidských práv všech zúčastněných stran.
Jedním z nejvýznamnějších důsledků tohoto jazykového posunu je změna v zacházení se zajatci. V kontextu protiteroristických operací mohou být zajatci často považováni za zločince, což jim upírá status válečných zajatců a ochranu, kterou Ženevské konvence poskytují.
Globální válka proti teroru vedla k vytvoření takových zařízení, jako je věznice Guantanamo Bay, kde byli zajatci drženi a týráni bez řádného soudního procesu. Přestože byla tato zařízení založena s cílem bojovat proti terorismu, jejich existenci provázela řada kontroverzí týkajících se dodržování mezinárodního práva.
Současné protiteroristické operace často zahrnují taktiky, které by byly v minulosti považovány za kontroverzní nebo dokonce nelegální. Změna terminologie může také omezit veřejnou diskusi a kritiku, což umožňuje vládám provádět operace s menší transparentností a odpovědností.
Srovnáním minulosti a současnosti je zřejmé, že tento jazykový posun není pouze kosmetický, ale má hluboké důsledky pro dodržování mezinárodního práva a ochranu lidských práv. Ačkoli je boj proti terorismu legitimní a nezbytný, je důležité, aby vlády dodržovaly mezinárodní právní normy, aby chránily základní lidská práva a udržely globální mír a bezpečnost. Ve světle těchto výzev je nezbytné, aby mezinárodní společenství pozorně sledovalo a hodnotilo vojenské operace, a zajistilo, že dodržování mezinárodního práva zůstane prioritou i v novém jazykovém a politickém prostředí.
