Sdílejte článek

a , dvě země s bohatou historií a komplexními , se zdají být v paradoxní situaci, kdy navzdory mezinárodním napětím a sankcím udržují silné bilaterální vztahy. Tato se zaměřuje na dynamiku rusko-tureckých vztahů od doby války na Ukrajině, vycházejíc z článku VOA News a článku Carnegie Endowment.

Ekonomická spolupráce navzdory sankcím

Rusko a Turecko, dvě země, které byly historicky často v konfliktu, si v současné době udržují silné ekonomické vztahy, a to i přes uvalené na Rusko mezinárodním společenstvím po jeho invazi na Ukrajinu. Turecko, které je členem , zvýšilo objemy obchodu s Ruskem o 93% od doby invaze, což ukazuje na hloubku a rozsah jejich ekonomické spolupráce.

Turecko prodává Rusku citlivý materiál, jako jsou integrované obvody a polovodiče, které by mohly být použity ve zbraňových systémech. Tato spolupráce je znepokojivá, protože by mohla poskytnout Rusku přístup k technologiím, které by mohly zvýšit jeho vojenské schopnosti. Turecko také exportuje do Ruska širokou škálu elektroniky a chemických průmyslových výrobků, aby využilo díry na ruském trhu způsobené sankcemi G7.

Tato ekonomická spolupráce je výhodná pro obě země. Pro Rusko to znamená přístup k zboží a technologiím, které by jinak byly kvůli sankcím nedostupné. Pro Turecko to znamená přístup k rozsáhlému a lukrativnímu ruskému trhu, což může podpořit tureckou ekonomiku. Turecko také využívá své ekonomické vztahy s Ruskem k diverzifikaci svých obchodních partnerů a snížení závislosti na tradičních partnerech, jako jsou a USA.

Nicméně, tato spolupráce přichází s politickými riziky. Turecko se musí vyrovnat s tlakem ze strany svých spojenců v NATO, kteří jsou znepokojeni jeho blízkými vztahy s Ruskem. Turecko riskuje, že bude vnímáno jako nespolehlivý partner, který podkopává jednotu aliance tím, že udržuje silné ekonomické vztahy s Ruskem navzdory sankcím.

Politická neutralita a dvojí hra

Turecko, jako člen NATO, se nachází v jedinečné pozici, kde se snaží udržovat rovnováhu mezi svými závazky vůči alianci a svými bilaterálními vztahy s Ruskem. Turecko oficiálně zaujímá neutrální postoj vůči konfliktu na Ukrajině, což znamená, že se vyhýbá jakémukoli otevřenému podporování jedné ze stran konfliktu. Ankara ujistila Evropskou unii, že nebude přepravovat zboží podléhající sankcím nebo exportním kontrolám do Ruska, což by naznačovalo dodržování mezinárodních sankcí vůči Rusku.

Avšak, přes tato ujištění, Turecko pokračuje v obchodních aktivitách s Ruskem, zejména v oblastech, které nejsou přímo ovlivněny sankcemi. To zahrnuje s materiály a technologiemi, které nejsou považovány za vojensky citlivé, ale mohou mít pro Rusko strategický význam. Tento pragmatický přístup k obchodu s Ruskem ukazuje, že Turecko je ochotno prioritizovat své ekonomické zájmy nad politickými tlaky ze strany svých spojenců v NATO.

Tento dvojí postoj Turecka je v ostrém kontrastu s postoji ostatních členů NATO, kteří se drží striktnější linie vůči Rusku. Mnoho členů NATO považuje Rusko za hlavní bezpečnostní hrozbu a upřednostňuje tvrdý postoj vůči Moskvě. Turecko, na druhou stranu, zdá se, že hledá cestu, jak maximalizovat své výhody z vztahů s oběma stranami, aniž by se zavázalo k jedné nebo druhé straně.

V tomto kontextu se Turecko snaží navigovat mezi západními spojenci a Ruskem, aby dosáhlo optimálního výsledku pro své bezpečnostní a ekonomické potřeby.

Klíčové faktory turecko-ruského : strategické zájmy a diplomatické manévrování

1. Ekonomický Prospěch:

Turecko může těžit z přístupu k rozsáhlému a lukrativnímu ruskému trhu, zejména v době, kdy jsou tradiční obchodní partneři Ruska omezeni sankcemi. Turecko může také využít ekonomické příležitosti vzniklé dírami v ruském trhu způsobenými sankcemi, například v oblasti exportu potravin, technologií a průmyslových výrobků.

2. :

Rusko je jedním z hlavních dodavatelů energie do Turecka, včetně ropy a plynu. Udržování dobrých vztahů s Ruskem může být pro Turecko klíčové k zajištění své energetické bezpečnosti a stabilizaci cen energií.

3. Strategická Poloha:

Turecko a Rusko sdílejí strategickou polohu v regionu, kde se prolínají zájmy mnoha globálních mocností. Spolupráce s Ruskem může Turecku poskytnout větší manévrovací prostor v regionálních otázkách, jako jsou konflikty na Blízkém východě a v Kavkazu.

4. Diplomatický Vliv:

Turecko může využít své vztahy s Ruskem k posílení své diplomatické pozice a vlivu na mezinárodní scéně. To může zahrnovat získání podpory Ruska v mezinárodních organizacích a fórech nebo využití ruského vlivu k prosazování tureckých zájmů v regionálních konfliktech.

5. Diverzifikace Vztahů:

Turecko může také usilovat o diverzifikaci svých mezinárodních vztahů a snížení závislosti na tradičních spojencích, jako jsou USA a EU. Vztahy s Ruskem mohou Turecku poskytnout alternativní zdroje investic, technologií a politické podpory.

Závěr:

Turecko tedy může mít různé důvody pro udržování silných vztahů s Ruskem, ačkoli to může znamenat napětí se západními spojenci. Turecká politika vůči Rusku je pravděpodobně ovlivněna kombinací ekonomických, energetických, strategických a diplomatických zájmů, a je pravděpodobné, že Turecko bude i nadále hledat způsoby, jak maximalizovat své výhody z těchto vztahů, i přes potenciální politické riziko.